Lenka Czereová
...je rodákem z Kroměříže, kde i žije. Narodila se v roce 1988 ve znamení Lva...
Žena ve znamení Lva, čili Lvice, je temperamentní a energická žena, již nechybí sebedůvěra. Je to průbojná a vyrovnaná bytost, která vždy ví, co chce. Přitom však působí neskutečně žensky a velmi přitažlivě. Je sebevědomá, má příjemné vystupování a velký talent jednat s lidmi. Je to silná osobnost, je nezávislá a spolehlivá. Někdy však přecení své schopnosti a nabere si toho na sebe příliš. Se svou šikovností to však obvykle nakonec stejně zvládne. Baví ji sport a pohyb, ale pečlivě dbá taky o svoji krásu a zajímá se o módu. Oceňuje hezké věci a dobrou společnost. Nemá v oblibě slabochy a lidi, co neumějí dodržet své slovo. Nerada prohrává a vadí jí, když jí něco nebo někdo zbytečně omezuje. Jako milenka má v sobě něco z lovkyně a muže si dokáže snadno omotat kolem prstu. Je okouzlující, originální a má velkou fantazii. ;-) Je Lenka lvice nebo není?;-)
Kdo je vlastně Lenka Czereová? Prozradí nám o sobě něco víc v rozhovoru?
Můžu už teď předem říci, že náš rozhovor bude inspirující a možná vás společně dovedeme, krůček po krůčku ... alespoň k zamyšlení a snad i k pochopení, že nikdo z nás nemůže udělat VŠECHNO, ale každý z nás může udělat alespoň NĚCO! :-)
Od roku 2013 působí v divadelním spolku Morkovští ochotníci jako herečka.
Znamení: Lev
Interview s Lenkou:
*otázky jsou vyznačeny červeně
*interview je pořízeno on-line
Ahoj Leňuli ;-) Jak se ti daří právě v tuto chvíli? Doufám, že nejsi nervózní, že z tebe chci vyloudit pár informací?
Ahoj Evičko, nejsem nervózní, jen tak přemýšlím, kdo to asi bude číst...:-) Jinak se mám fajn, stále dodělávám nějaké drobnosti...A psychicky se připravuji na New York:-D
Neboj se, číst to určitě někdo bude, především naši příznivci, kteří mají rádi naše ochotnické divadlo:-)
Tvůj retrospektivní pohled na člověka jménem Lenka Czereová. Kdo pak to je?
Lenka Czereová se narodila jednoho slunného pondělku s datem 1.8.1988 v Kroměžíži. Do svých tří let si žila svůj bezstarostný život, ale pak začala studia - 3 roky v mateřské škole, 5 let na základní škole, 8 let na gymnáziu a zatím ještě studující 7. rok na vysoké škole. Ano, velmi ji studia poznamenala, ale stále to není její priorita. Tak jak se rozkoukávala po světě, který je založený na honbě za penězi, si uvědomila, jak je ten svět smutný. Začala se proto zajímat o sociálně slabší, o dobrovolnickou činnost a velkou náplní v jejím životě je úsměv druhé osoby, pomoc při provázení životem a dobrý pocit. Naivní? Možná. Ať si každý udělá svůj názor...
Naivní? Ne! ...je to skutečné, je to ukázka mnoha možností jak obohatit život druhým i sám sobě...poselství dobrým duším :-)
Prozradím na tebe, že jsi se k nám do souboru Morkovští ochotníci, přidala v roce 2013,v roce, kdy jsme hráli divadelní komedii Sen. Jak se ti podařilo zabloudit až k nám do Morkovic a proč tě vlastně baví hrát divadlo?
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, ale jak se často stává, byla to láska...:-) Můj tehdejší přítel byl z Morkovic a já jsem o Morkovských ochotnících již něco slyšela, tak jsem ho poprosila o zprostředkování kontaktu s principálem (jak jsem se později dozvěděla, se zástupcem režisérky) Peťkou Škrabalem a už byla ruka v rukávu. A proč mě baví hrát divadlo? Již v pěti letech jsem začala chodit do Základní umělecké školy a tak nějak přičichla k tomuto umění. Aniž bych to čekala, tak mě tento svět tolik přirostl k srdci, že jsem se v průběhu let specializovala na dramaterapii, jež vychází z divadla a aktivní hraní v ochotnickém souboru mi dává velké odreagování a zároveň přímo Morkovští ochotníci mi dávají zamyšlení se nad našimi hrami, hledání pravdy a to mě naplňuje a nesmírně baví.
Náš soubor však nepatří mezi tvé první divadelní působiště. Už máš předešlé zkušenosti v jiných souborech. Můžeš nám o nich říci něco víc?
Jak jsem již zmiňovala výše, moje kariéra začínala na ZUŠ, kde jsme vystupovali každý rok s nějakou pohádkou. Zde jsem dorazila až k hlavní roli princezny při svém absolventském představení. Pak jsem pokračovala na gymnáziu - a rovnou ve dvou souborech(mladší a starší). V mladším jsem hrávali pohádky a ve starším krásné konverzační komedie. bylo to skvělé období, kdy jsme měli překrásnou výmluvu, proč nebýt ve škole. Zároveň jsem hrála v souboru pod Sokolem Kroměříž, kde jsme hráli autorskou hru Mušketýrky od Jaroslava Fránka, ale tento soubor vydržel jen jeden rok. A abych se v maturitním ročníku nenudila, nastoupila jsem do divadelního souboru Domu kultury Kroměříž, kde jsme hráli také autorskou hru"Jak oženit sestru" od Zuzany Lindner. Tento soubor vydržel také jen jeden rok, protože nás převálcovala konkurence v podobě Kašíkovců na Starém pivovaru. A Kulturní dům zůstal prázdný, to mi přišlo velmi líto, tak jsem obnovila kontakty s Jaroslavem Fránkem a rozjeli jsme obnovené představení Mušketýrek na Kulturním domě. Postupně jsme založili občanské sdružení P.O.KRO.K., který je stále činný a každoročně uvádí novou hru. Já jsem bohužel skrz osobní důvody odešla a hraní mi moc chybělo, tak jsem si našla vás a jsem moc spokojená.
Můžeš tedy srovnávat? Pociťuješ nějaké rozdíly mezi předešlými soubory a tím naším?
Určitě...myslím si, že nejvíc záleží na složení osobností v souboru. Připadá mi, že tady u nás jsme všichni tak krásně rozdílní, až nám to skvěle sedí...
Někdy se bohužel stává, že některý z herců se chce především prosadit a zapomíná na to, že je to kolektivní sport a pak vznikají různé konflikty.
V Morkovicích se mi líbí, že opravdu hrajeme pro zábavu, i když některé zkoušky jsou fakt velmi nezkouškové...:-)
Tak s tím musím souhlasit, zkouška střídá zábavu a naopak:-) Jseš NAŠE druhým rokem:-) Podle tebe ti s náma spolupráce zřejmě vyhovuje:-) Co myslíš, je náš soubor něčím specifický?
Náš soubor je specifický vším...:-) Když jsem se k vám přidala, přišlo mi až neskutečné, jak dokážete fungovat bez organizace...
Ty to asi ještě nevíš, ale my jsme tajně organizováni až z Vídně, ale pssst:-)
Až pak jsem přišla na to, že se o tom nemluví, ale pánové Peťa a Daneček se na každém divadelním představení hodně nadřou. Evičko, ty jsi zase naše nejspolehlivější duše, bez které by to nemohlo fungovat...a co se dalších členů týče - jeden umí to a ten zas tohle a dohromady umíme hodně.
Jé, děkuji;-)
Není zač, je to pravda. A paní režisérka je v tomto ohledu taky moc a moc fajn. Přestože má takové divadelní zkušenosti, tak dá příležitost opravdu všem.
Vnímáš v nějakých životních situacích ten fakt, že patříš mezi ochotníky? Ovlivňuje tě to nějak v životě mimo jeviště nebo naopak v něčem omezuje?
Pro mě je to velmi důležité pro mou práci dramaterapeuta. Většinou stojím na druhé straně a chci po lidech, aby něco předváděli, aby se zbavili zábran a udržuje mě to v aktuálním kontaktu s klientem, kdy se dokážu vcítit do toho, jak se asi cítí...to bylo teď hodně složité...takže jednoduše řečeno, obohacuje mě to v mých pocitech, v mém osobním vývoji a taky můžu občas machrovat, že jsem jako herečka...:-)
Tím jsi nám vlastně přiblížila svou práci dramaterapeuta a podle mého názoru je to práce, která tě musí zákonitě bavit a naplňovat, protože se v ní nezapře tvůj divadelní duch, tvůj neodmyslitelně viditelný herecký potenciál a machrovat můžeš, herečko;-)
Za tvá slova moc děkuji...:-) a jsem ráda, že jsem tak mohla přiblížit dramaterapii..
Který divadelní žánr tě nejvíce přitahuje?
Já miluji avantgardu a alternativu asi v jakémkoliv umění. A na divadle mám strašně ráda, když hra přesáhne aktuální dění na jevišti a díky dobře zvoleným symbolům odvádí diváka k dalšímu zamyšlení. To je pro mě vrchol umění a není to jen tak, aby se to opravdu povedlo.
Výstižně řečeno a myslím, že proto se ti u nás právě tak líbí, protože se snažíme o něco podobného, i když nejsme někdy zdánlivě pochopeni, ale my se co?..my se nevzdáme!!! :-)
Jak jednou napsal Alexandr S. Puškin:
Jen vůle Boží dbát je povinností Múzy, nebát se urážek, slávy nežádat.
Být k chvále lhostejný i ke klevetám lůzy a s hlupákem se nehádat......!
U nás se mi líbí, že pokračujeme v rozvoji. Už mě přestalo bavit hrát typicky ochotnická představení postavená na konverzačním umění. Baví mě právě to naše bádání, kdy při každé repríze se přibližuji o kousíček více k jejímu pochopení...Líbí se mi, že jsme odvážní jít do takových témat, ukazovat lidem, co se jim nemusí až tak líbit. Bohužel někdy volíme příliš obšírnou metaforu a proto je hra nepochopitelná pro příjemce.
Co ty a emoce na jevišti? Jsi jejich krotitelka nebo spíše jejich štvaná zvěř?
Emoce na jevišti? To je pro mě neprobádaný fenomén. Při zkoušení jedné hry jsem propadla do emocí, měla jsem hrát ženu, která začíná v pubertě a končí smrtí na rakovinu, což bylo pro mě velmi silné téma. Jinak se s emocemi až tolik nesetkávám, protože tady v Morkovicích hraji spíše typové role, které jsou ohraničené a emočně se neposouvají.
U profesionálního herce se automaticky předpokládá talent, ale co u amatéra? Co myslíš, stačí amatérskému herci přirozený talent? Nebo stačí pouze chuť hrát divadlo?
To je ale zapeklitá otázka...Talent je velmi důležitá věc, ale bohužel to nestačí. Myslím, že i amatérské divadlo by mělo myslet na hereckou průpravu. Uvědomit si, že není nejdůležitější znát slova, ale být na jevišti přítomen a dokonale znát své tělo. Bohužel se tomu tak neděje. Náš spolek je asi typický tím, že nejsme herci, ale vybíráme si role, které na nás padnou, ať nemusíme hrát...:-) ...asi to měla být mírná nadsázka, ano i u nás v souboru jsou výteční herci.
Nesmíme se podceňovat..nejsme jenom hvězdáři nebo houbaři, jsme amatéři se širokou škálou postav a charakterových vlastností a každý ji poté ztvární pod důrazným dohledem režijní taktovky (rákosky) :-D ...samozřejmě vtipkuji paní Marie;-)
Ano, máš pravdu...Jsme velcí!
Jak se připravuješ na svou roli? důkladně? Nebo to necháš postupně vykrystalizovat v průběhu zkoušek?
Já bych se chtěla připravovat důkladně, ale nějak mi to časově nevychází. Je pravda, že nad svou rolí přemýšlím, kdo to je, jak se asi chová? Ale vše, co se má odehrát na jevišti postupně vykrystalizuje na zkouškách.
Je nějaká role po které toužíš? Nebo nějaká hra, kterou si myslíš, že by jsme měli zařadit do našeho repertoáru?
Nad tímto jsem nikdy nepřemýšlela...Ale toužím po tom v budoucnu dělat divadlo založené na improvizacích, v ulicích měst, odkrývající témata, před kterými zavíráme oči. Velkou inspirací mi je v tomto např. skupina Shadow Theatre Group, která předvedla neskutečné představení v soutěži Britains got talent:
To zní velmi zajímavě, inspirovat lidi, aby nebyli slepí a nezavírali oči, otevřeli cestu k přístupným řešením jakéhokoliv problému, pomoci druhým bez sobeckého přístupu...LOVE and PEACE
Ano, bylo by to krásné, kdyby se to povedlo, ale člověk nikdy neví, kam ho osud zavane.
Jj:-) osud je nevyzpytatelný:-) Zůstaneme ještě u divadla...Jaká je tvoje poslední role ve hře Ledová sprcha? Co by jsi nám o ní řekla nebo jaký z ní máš pocit?
Ve hře Ledová sprcha hraji překladatelku Mesaliancovou. Tato role se mi hraje velmi dobře. cítím z ní kousek sebe a zároveň kousek protikladu mě. Tato osoba se vyskytla ve hře jako milník. Všimla jsem si, že často ukončuje scény...Ale jinak je to mladá vypočítavá žena, která tak trošku hraje naivku, ale jinak to má moc dobře spočítané.
Tvůj život ti staví do cesty úžasné příležitosti. Loni stáž ve Španělsku na 4 měsíce a koncem tohoto srpna odlétáš na stáž New Yorku. Pochlub se nám o tvém úspěchu, o skvělé možnosti vycestovat do cizí země, poznávat tak jinou kulturu, jiné lidi, získávat nové přátele...?
Asi mi to nestaví život, spíš já sama. Rozhodla jsem se trošku využít možností, které mi dává moje vysoká škola a ještě předtím než se usadím poznat trošku svět. do Španělska jsem jela tak trošku náhodou. Bylo mi řečeno, že bych měla vycestovat a můj školitel mi doporučil Granadu. Za o bych mu chtěla mockrát poděkovat, protože jsem si z tama dovezla neopakovatelné zážitky. Ať už krajina, jiná psychika osob, tak jsem si především neskutečně odpočinula a měla jsem čas přehodnotit svůj život. Teď jsem si tak trošku vybojovala New York. Na jaře byla v Olomouci dramaterapeutka z New Yorku - Maria Hodermarska, která mi neskutečně utkvěla v paměti jako výborný člověk, plný emocí a pochopení. Byla jsem na jejím workshopu dramaterapie a jakoby mi otevřela oči, že tento přístup je možný, že můžeme být zároveň citlivý a ohleduplní a zároveň vést lidi k nějakým nepříjemným cílům(vyřešit si svou minulost atd.) Proto jsem se rozhodla, že chci jet za ní. Beru New York jako svoji životní příležitost podívat se do velikánského města plného neomezených možností a dostat se do přímého kontaktu s dramaterapeuty, kteří patří k průkopníkům tohoto oboru. Mám trošku strach z New Yorku, z nátury lidí. Zatímco Španělsko mi dalo neskutečný klid, každý má dost času na všechno, není potřeba spěchat, tak NY je přesným opakem. Ten, kdo mě trošku zná, tak se asi těší, koho si tam zase najdu, co si dovezu domů atd. Ve Španělsku jsem potkala muže, který mi naprosto změnil život a dovezla jsem si kočku(kterou přejelo auto a my jsme ji s kamarádkou zachránili)...co typuješ, že dovezu?
Asi bych sázela na kocoura, ale kolik bude mít nohou, tak to už nechám na tobě;-) Vycestovat někam do neznáma za velkým dobrodružstvím, to vyžaduje buď dobrodružnou povahu nebo alespoň notnou dávku odvahy a snahu tak nepromarnit životní šance. Patříš mezi dobrodruhy?
Asi ano...potřebuji si doplňovat dávky adrenalinu...Hlavně mě baví poznávat nové lidi, nové prostředí, jiné kultury, jiná náboženství a tím, že se člověk dostává do nesnází, zjistí, co v něm opravdu je...já už vlastně nejezdím na týdenní dovolené, protože to nemáš šanci poznat vůbec nic.
Zjišťuješ tak o sobě, kde máš svoje hranice a myslím, že tím vlastně poznáváš důkladněji sama sebe a to je v dnešní uspěchané době velmi důležité, být hlavně sám sebou, bez přetvářky!!
Jak vypadá tvůj běžný den?
Ono je otázka, co je běžný den..Ale pokud vezmu den, kdy jedu jen do školy, tak můj den vypadá tak, že vstanu s velkým přemáháním kolem 7. hodiny ranní, moje ráno probíhá velmi podobně jako u všech ostatních lidí, pak sedám na kolo a jedu na nádraží, chytám vlak a v 9 hodin se začínám vyskytovat na fakultě. Tam mi přidělili moc pěknou kancelář, kde zapínám počítač a pracuji. Buď něco píši, něco organizuji nebo se učím nebo někoho učím...Prostě, co je momentálně potřeba a většinou kolem té 8. hodiny večerní s únavou vypínám počítač a vracím se zpět domů. Tady si trošku odpočinu a ještě usedám k počítači, kde opět pracuji. Připadá mi to trošku nudný život...Ale některé dny pracuji v terénu, kdy vedu dramaterapeutické intervence, ale když se vrátím, tak opět z toho píši na počítači různé zprávy a výkazy...
Takže hodně administrativy, ale to k tomu zřejmě patří a nevěřím, že by ses nudila, Leni;-)
Co ty a pomoc druhým?
No, popravdě bych chtěla spoustu věcí změnit, ale o tom asi až příště...Já a pomoc druhým? Asi o tom nerada mluvím, protože se pak cítím trošku jako Matka Tereza a to já určitě nejsem. Snažím se být všímavá a třeba zrovna včera šla paní s kočárkem ze schodů, tak jsem se jí zeptala, jestli nechce pomoct. Toto mi připadá absolutně normální. Ale také se snažím pomáhat lidem v rámci toho, že jsem se dostala do oblasti pomáhající profesí. V minulosti jsem aktivně vedla dramaterapeutické skupinky v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži jako dobrovolník. Připadalo mi to skvělé - takto pomáhat lidem a ještě mít k tomu dobrý pocit, nebýt tlačený tím, že za to dostanu výplatu, ale být motivován tím, že např. pro roce jsem potkala jednu svoji pacientku a popovídali jsme si o dramaterapeutických setkáních. Teď pomoc lidem trošku zprostředkovávám jako koordinátorka dobrovolnických programů a na mé vlastní dobrovolničení mi nezbývá až tolik času. Ale jak říkám, chci to do budoucna změnit...:-)
Pro mě obdivuhodné a velmi inspirující a myslím, že v takových případech skromnost musí jít stranou, když se to řekne naopak nahlas, může to být tak například táhlo k rozpohybování davu k podání pomocné ruky druhým, slabším nebo jakkoliv odlišným v naší společnosti...
Tak teď si udeřila na hlavičku...:-)
Dáváš přednost vážnému vztahu nebo ti spíše vyhovuje změna?
Já a vztahy...To je věc, kterou jen tak neumím...Asi stále hledám lásku a muže, který to se mnou vydrží - moje tempo, moji ztřeštěnost a moji inteligenci - někdy až moc předhazovanou. Vlastně to není téma, kterým bych se úplně zabývala. Před nedávnem, když jsme měli třídní sraz z gymnázia jsem se setkala se svými spolužačkami a o ničem jiném se nebavili než o manželství, fotkách ze svatby, že kupují dům a chystají se zplodit dítě. V té chvíli jsem si připadala jako mimozemšťan. Takže já si myslím, že jsem na vážný vztah, avšak pokud to vztáhnu ke svému okolí, tak jsem spíše volnomyšlenkářka a mám ráda změnu...:-)
Takže se tě zeptám, věříš tedy na lásku a co na lásku na první pohled? :-)
Věřím na lásku...láska na první pohled...asi záleží na jakou situaci to vztáhneme...pokud se do někoho zdánlivě zamilujete na první pohled na nějaké párty, značně posilněni alkoholem, tak třeba zjistíte, že to bylo jakési zatmění mysli, jelikož ten muž není ani fyzicky přitažlivý a když promluví, nejraději bys utekla. Ale existuje vždycky někdo takový, který rozbouří velkou vlnu hormonů v těle a můžeš s ním navázat vztah. Pak je to láska na první pohled...:-)
:-) Co je pro tebe u partnera důležité?
No... asi mám ráda muže činu...Nemám ráda muže, kteří o něčem hovoří, že to udělají a pak skutek utek a stejně si to musím udělat sama. Nebudu mluvit o vzhledu, o práci, o vzdělání...pokud je tam láska, všechno toto jde stranou a i když se mi někdo jevil na první pohled jako ošklivý, nakonec si stejně zamiluji jeho nedokonalosti...:-)
Pár vztahů už máš za sebou...dokážeš říci, co je v partnerství nejtěžší?
Pro mě je to asi komunikace a stereotyp. Nedokážu žít ve stereotypu a ještě jsem nepřišla na jeho překonání...vždycky se mi potom rozpadly všechny vztahy...
Ano, komunikace je velmi zásadní problém! Pamatuješ si na svou první lásku?
Pamatuji, jako kdyby to bylo včera...:-) moje první pusa...no nádhera
Měla jsi někdy nasazené růžové brýle a případně, co tě přinutilo je zahodit?
Mám takový pocit, že mám nasazené růžové brýle stále na sobě a odmítám je sundat...:-)
A nesundáš je aspoň na malou chvíli např. při rozchodu?
Asi mi během nějakého vztahu začnou padat a nebo je přinejhorším ztratím...ale snažím se je najít a někdy se to holt nepovede.
Zajímá tě politika a dění kolem ní?
Politika? To je jedna z mála věcí, kterou jsem nepochopila. Každý má svůj názor a neumí poslechnout toho druhého...že by to byli egomani? Netuším a nerozumím..
Čím jsi chtěla být jako malé dítě?
Herečkou, učitelkou, pak jsem se chtěla starat o zvířátka...a taky zpěvačkou
Tak to by jsme mohli dát v divadle nějakou hudební komedii? :-D operetku :-D
Že by? Nebo můj oblíbený muzikál Jesus Christ Superstar?
:-D to by měli asistenti obrovskou radost:-D
Máš stanovené nějaké životní cíle?
Že bych tak nějak stanovila životní cíle, to asi ne. Spíš tak jak ten čas plyne, poznávám, že jsem některé věci v minulosti udělala špatně a chci se z nich poučit do budoucnosti. Nechci nikomu záměrně škodit a ubližovat a nechci, aby se peníze staly v mém životě prioritní záležitosti.
Jsi na sebe v něčem přísná?
Asi jsem přísná, možná náročná. Když se do něčeho pustím, tak i kdybych měla vypustit duši, tak to musím dotáhnout do konce. Vyžaduji to i od svého okolí.
Věříš?
Věřím všem a pořád.
Myslíš, že je to dobře?
Myslím si, že mi to pomáhá být s lidmi a neodsuzovat nikoho a vlastně být i víc v pohodě. Nemusím se pořád strachovat, že mě někdo okrade, protože věřím lidem. Samozřejmě, že mě už někdo někdy okradl, ale prostě tu věc momentálně potřeboval víc než já...a vlastně mi asi jen jednou ukradli kolo, když nad tím tak uvažuji... a když jsem něco ztratila, tak mi to vždycky někdo našel...:-) Takže věřit lidem se opravdu oplácí a doporučuji všem.
To s tím "že to potřeboval v danou chvíli víc"....to je skvělá obhajoba zloděje, nechtěla jsi být i právnička? :-)
To právě nikdy....to by sis narušil svoji morální čistotu...jak bys mohl někoho obhajovat, když víš, že to udělal a ještě si potom za to shrábnou tak nechutnou sumu peněz? Ale respektuji právníky...dokonce někteří jsou i mí kamarádi...takže sorry děcka (můj názor)...
Jenže jak se to říká?...Nevinen, dokud není prokázána vina...velmi sporném, nezávidím jim tu práci, každý musí žít se svým svědomím...
No, tys to napsala taky moc hezky. V podstatě to tak cítím, jen jsem nenašla tak krásná slova.
A otázka víry... pokud mluvíme o Bohu, tak se spolu kamarádíme a on ví stejně jako já vím, že si k sobě najdeme cestu.
To je pěkně řečeno :-)
Bojovala jsi někdy sama se sebou?
Já asi bojuji celý život sama se sebou. Nejdřív jsem se musela naučit, že tu nežiji jen já a že nejsou všichni lidi stvoření k tomu, aby mě obdivovali(to bylo veliké zklamání) a pak to tak různě pokračovalo. V poslední době bojuji sama se sebou každé ráno, abych vstala z postele a začala něco užitečného dělat...
Máš úspěšné životní období nebo ti v něm něco chybí?
Mám úspěšné období, vždyť mě pustili do New Yorku...:-) Ale možná mi chybí trocha lásky a něhy...:-)
Dám ti teď na výběr z těchto charakterových vlastností, které by jsi označila jako sobě vlastní nebo ke kterým se nejvíc přibližuješ: zodpovědná - lehkomyslná, spořivá - marnotratná, rozvážná - zbrklá, veselá - mrzutá, snášenlivá - hádavá?
Sedí na mě úplně všechno...:-) Mám všechny tyto vlastnosti v repertoáru a umím je vybalit dle okolností, dle situace, dle osoby, se kterou jsem...
Ono se taky u herečky nic jiného nepředpokládá než skvělou flexibilitu :-) A teď ti dám na výběr z těchto protikladů, ať už si pod nima představíš cokoliv :-D muž - žena, tma - světlo, nad - pod, noc - den, sucho - déšť, málo - moc, předtím - potom, obraz - vzor, pravá - levá, sádlo - máslo, rovný - křivý, homo - hetero, matka - šroub, dobro - zlo, všechno - nic, ano - ne?
muž, světlo, pod, noc, déšť, moc, předtím, vzor, levá (je od srdce), ani sádlo ani máslo (zdravá strava), křivý, hetero, šroub, dobro, všechno, ano
;-) Máš nějaké neobyčejné přání?
Mám, mohli bychom založit jako lidstvo den uctívání smíchu a celý den by se všichni lidi této planety měli usmívat a nerozčilovat se.
Tak to mě potěšilo, u toho bych ráda stála v čele organizace Keep smiling :-D
Jakou právě čteš knížku?
Teď momentálně jsem dočetla knížku od psychiatra Irvina Yaloma - Léčba Schopenhauerem a všem vřele doporučuji.
Hmm...Tvůj oblíbený film?
Těch je hodně...Zelená míle, Trosečník, Forest Gump (jo, žeru Toma Hankse), ale taky Hodiny a hodně se mi líbí série Saw (samozřejmě oblíbenost dílů od 1 po 6 klesá....:-))
:-) Jakou posloucháš hudbu?
Mám hudbu do auta (ska, raggae, rádio), mám hudbu koncertní - Mňága a Žďorp, ska punkové kapelky, d&b a mám ráda českou hudbu (aj staré hity od Gotta...:-))
Leňulko, poslední otázka... Máš ve svém dosavadním životě nějaký moment, který byl nebo je pro tebe zlomový?
Mám v životě mnoho zlomových okamžiků. První rozchod s první láskou, druhý rozchod s první láskou, třetí rozchod s první láskou...(vtip), no a často jsou to lidi, které jen tak náhodou potkám a oni mi dají novou myšlenku do života, něco, co mi v životě chybí a měla bych na tom zapracovat. Největší zlom bylo pro mě Španělsko a setkání se s muslimy a povídání si o náboženství. Jak moc jsem se styděla za naše stereotypy a xenofobii...Nevím, přesně, co vlastně odpovědět...:-)
Odpověděla jsi tak, jak jsi chtěla....
Leňuli ;-) děkuji ti za krásně otevřený, podnětný a inspirující rozhovor...skvěle se mi s tebou povídalo, nutilo mě to hodně k přemýšlení, což jsem na jednu stranu od tebe očekávala, jelikož už něco málo o tobě vím a když se potkáme, vždycky mám z tebe bezprostřední pocit a tak je to dobře. Jsem neskutečně ráda, že tě můžu řadit mezi své velmi dobré přátele a také jsem šťastná, že s tebou můžu trávit chvíle na jevišti i mimo něj. Přeji ti v životě hodně štěstí, šťastnou cestu do New Yorku, užij si ve víru velkoměsta, poznej nové přátele, třeba se i zamiluj ;-) ale hlavně se nám v pořádku vrať zpátky.... ;-)
Já umírám Evičko?
Neblbni, jsi mladá a perspektivní ;-)................
Teď mi až slza ukápla. Jsi moc hodňoučká a jsem moc ráda, že jsme si tak hezky popovídali. I mě jsi svými otázkami rozproudila některé myšlenky. Doufám, že se brzičko potkáme.... :-)
....si piš ;-) :-*
"Nepřitahujeme do života co chceme, ale přitahujeme do života to, jací jsme. Co máme vevnitř, máme také kolem sebe."
*interview bylo pořízeno Evou Seemannovou dne 9.7.2014
Momentky ze života
