Recenze hry SEN Štivadlo (2013)

Recenze hry SEN na divadelní přehlídce Štivadlo ve Štítině 2013

SEN
Marie Tesař

V dramatu W. Shakespeara Sen noci svatojánské najdeme více dějových a vztahových linií, odehrávající se převážně jedné čarovné noci. Setkávají a prolínají se svět lidí se světem magickým, čarovným. Tradiční rituály spojené s kultem plodnosti, s životem a smrtí, s čarovnou mocí přírody, bylin, ale také tajemností lesa a jeho kouzelných obyvatel jsou součástí zápletky klasického díla.

MORKOVŠTÍ OCHOTNÍCI si ze slavné hry vypůjčili dějovou linii příprav divadelního představení athénskými řemeslníky, do které proniká svět nadpřirozený, a to především v postavách krále a královny elfů Oberona a Titanie. Vyšší společenskou vrstvu lidského světa zastupují královna Hippolita a Filostrata, pořadatelka královských zábav. Toto všechno tvoří uzavřený příběh vyprávěný morkovskými s odstupem a nadhledem. Právě pohled na naivní, nedovedný, ale nadšený přístup k divadlu je důvodem a cílem inscenace. Ale také ono prolínání světů lidských a magických, které bylo pro naše předky tak přirozené.

K vyprávění zvolil soubor (v čele s vídeňačkou českého původu Marií Tesař) velmi dobře fungující inscenační klíč inspirovaný Divadlem Járy Cimrmana. Stejně jako Shakespeare ve Snu noci svatojánské uvádí divadelní představení athénských řemeslníků jako „hru ve hře“, tak i princip morkovských funguje podobně. V úvodní přednášce jsou tyto principy přiznané a vysvětlené.

K uvedenému rámci přispívá také záměrně divadelně primitivní scéna, která je mnohdy podpořena hereckou akcí (instalace stromu řemeslníky), a jistá naivita herectví. Ta ale ke škodě věci není vždy důsledně dodržena. Zejména výklad a způsob interpretace postav kouzelného světa Oberona a Titanie zapadá více do realistického zpracování. Tento rozpor je nejvíce patrný ve scéně, kdy se Titanie zamiluje do osla, ve kterého se proměnil Klubko, jeden z řemeslníků.

Morkovští včera zaujali také hereckými výkony a tím si vysloužili několik potlesků na otevřené scéně. Přispělo k tomu vystavění a důsledné dodržení charakteru jednotlivých řemeslníků a jejich vypointování v situacích (postava Okapka - Zdi, Pevného - Lva nebo postava Štěbence - Thisby). Na druhé straně je slabým místem souboru herecká nevyrovnanost. Je vidět, že někteří disponují velkou divadelní zkušeností, kterou dovedou zúročit (např. představitelka Klubka), jiní jsou na počátku a přes zřejmé dispozice potřebují získat nejen zkušenosti, ale také pevnější režijní pomoc.

Inscenace je silná svými dobře vystavěnými a pointovanými situacemi, obsahující množství divadelních nápadů. Invence souboru graduje v situaci samotného představení divadelního kusu před Hipolitou a Filostatou.

Divadlo „Morkovští ochotníci“ přivezlo do Štítiny kus dobrého divadla, dobrou zábavu, která byla po zásluze odměněna příznivou reakcí diváků. Snad jen by měla paní režisérka Maria Tesař najít příležitost přiznat podíl na hře nejen „Vilémovi Třesohruškovi“, ale také překladateli kusu.