Recenze hry Ledová sprcha (2014)
Recenze odborné poroty na divadelní přehlídce Štivadlo 2014
Ledová sprcha Vladimír Majakovskij
Morkovští ochotníci se představili satirickou komedií Vladimíra Majakovského Ledová sprcha. Hru napsal autor v první polovině minulého století jako ostrou kritiku byrokratismu, kariérismu a dalších „přežitků starého buržoazního světa“ a zároveň nabízí vizi světa nového, krásného – rozvinutého komunismu. Z pohledu diváka roku 2014 a historické zkušenosti z výsledků budování „světlých zítřků“ u nás se nabízí otázka: Jaké sdělení může mít Majakovského text dnes?
Morkovští ochotníci jsou divadelním souborem vyzrálým. Zvykli jsme si, že jejich inscenace se vyznačují originalitou a odvahou, velmi dobrými hereckým i režijním zázemím. To všechno se potvrdilo i ve včerejším představení. Přesto jsme byli svědky jistého nedorozumění mezi jevištěm a hledištěm. Pokud přijmeme definici satiry jako uměleckého žánru, využívající komičnosti, výsměchu, karikatury a ironie ke kritice nedostatků a zá-porných jevů, zůstává otázkou, co bylo předmětem kritiky a výsměchu včerejší inscenace. První nejasností, která zakládala další pochybnosti, je otázka doby, která je předváděna. Vidíme kostýmy odkazující k době V. Majakovského, ale zároveň slyšíme připomínku normalizačních projevů socialistického Československa, stejně jako obraz „uměleckých“ agitek padesátých let. Důležitější je ale otázka, k jaké době se inscenace vyjadřuje. Pokud má být satira satirou, musí najít oporu v dnešku, v nešvarech, které vnímáme v realitě kolem sebe. A tam můžeme jen tušit, které skutečnosti měli inscenátoři na mysli. Pro vyznění tématu je patrně velmi zásadní replika dívky z budoucnosti odkazující k existenci gulagů, které vyřeší problémy se zpátečnicky smýšlejícími. V té chvíli mnohé zamrazí, protože je nám připomenuto, do jaké budoucnosti se ti bláhoví lidé snaží dostat. Je pochopitelné, že Majakovský, který v myšlenku komunismu věřil, posílá do budoucnosti pomocí stroje času ty, kteří nejsou zkorumpováni, nejsou kariéristy a v nedokonalé současnosti nechává ty prohnilé. Jak máme ale rozumět to-mu, když v podání Morkovských vidíme odjíždět vstříc gulagům ty, na které kritika nemíří. Navíc vidíme znak, kterým je jedna skupina označena a tím jaksi vyloučena. A opět se probouzí otázka po smyslu a významu – co znamená žlutá barva umístěna na místo, kam si připínali Davidovu hvězdu židé v době holocaustu?
Přes tyto nevyjasněné otázky je nutno přiznat, že jsme viděli inscenaci, která dovedla nejen vyvolat silné emoce, ale také připomínala dobu a okolnosti, na které bychom zapomínat určitě neměli (např. scéna nácviku agitky, která se promění ve velkou manipulaci s publikem). Divácký zážitek podporovaly významné kvality inscenace - účelná scénografie, umožňující běh současných dějů; kostýmy, které báječně dotvářely postavy; vyložení a naplnění podstaty charakteru jednotlivých postav výraznými a přesvědčivými hereckými výkony. Přejeme Morkovským ochotníkům hodně inscenací, které dovedou vyvolat tak vášnivé debaty, jako jejich včerejší Ledová sprcha.
Za lektory Hana Cisovská
