Recenze hry Hrobka (2010)

Recenze hry Hrobka na Hanáckém divadelním máji 2010

Morkovští ochotníci
Norman Robbins: Hrobka

Divadlo jak se patří

Morkovští ochotníci nastudovali hororovou parodii Normana Robbinse Hrobka s vyhlídkou v režii Tomáše Ledviny, scénu navrhl a vytvořil Jiří Rachtava, pod masky a vizáž se podepsala Markéta Škrabalová, autorkou účesů je Zdeňka Výskalová, hudbu k inscenaci napsali a živě interpretují včetně zvukových efektů členové rockové skupiny ve složení Květoslav Sranda Indrych, Milan Kadlec, František Jašek, Jara Zedníček, Martin Pitner a David Mráz.

Režisér zvolil pro inscenaci prostředky hororového žánru a adekvátně ji užívá ve všech složkách inscenace. Rockový rámec hudby do celku vhodně zapadá díky aranžmá a textům písní.

Scéna v podobě pokoje anglického domu obyvatel z vyšších vrstev společnosti je patřičně atmosférotvorná a splňuje nároky na vytváření situací a mizanscén i poskytuje dostatek prostoru pro hereckou práci.

Jednotlivé herecké výkony až na představitele Luciena Tomba, kterým je Lukáš Blaško, jsou kromě mluvní složky vysoce nadprůměrné. Rezervy lze nalézt v práci s artikulací a hlasem. Vypjaté polohy hlasového projevu, které v inscenaci převažují, vedou k určité monotónnosti celku a jsou omezující pro barvitější vykreslení pocitů jednotlivých postav. Mluva herců se po čase stává až na výjimky zdrojem jejich vlastní únavy i únavy diváka. Právě z tohoto důvodu se jinak velmi záživná podívaná stává z hlediska času inscenace příliš dlouhá. Při troše snahy by se daly najít i možnosti škrtů v textu, byť v minimální podobě, což by také prospělo celkovému dojmu. Z jednotlivých hereckých výkonů lze podtrhnout práci Petra Škrabala při vytváření postavy právníka Hamiltona Penworthyho a způsob, jakým ztělesňuje služebnou Agathu Hammondovou Kamil Žižlavský. Právě těchto dvou se výhrady k mluvní složce herectví vůbec netýkají, ba právě naopak, oba předvádějí i velmi funkční střídání hlasových poloh. Všichni ostatní účinkující však také předvádějí herectví ve vysoké kvalitě, zvláště co se týče pohybu, gesta a mimiky.

Inscenace jako celek silně působí na diváka skrze výtvarno, hlavně pak skrze výrazné líčení a kostýmy. Také svícení je užíváno sice střídmě, ale naprosto funkčně.

Jelikož jde o žánr parodie hororu, není ambicí tvůrců sdělování závažných myšlenek v podobě morálních imperativů, jde spíše o exhibici formy zaměřenou na vtažení diváka do děje, na brnkání na struny strachu i pocitové úlevy, tvorbu překvapivých momentů, a to vše s využívání všech komediálních postupů, komických prvků a gagů, které scénář nabízí a které tvůrci osobitě dotvářejí.

Celek je dokladem poučené a inspirované práce na divadelním tvaru a jako takový je vhodným příkladem pro doložení všech možností, které divadlo nabízí.

Autor: Ladislav Vrchovský